Expertka: Genderové stereotypy na školách jsou. Vše ženské má u nich nižší hodnotu

Tvrdí, že agresivita, konflikty a šikana na školách jsou velmi často spojené s rodovými očekáváním a s tlakem na děti, aby se chovali podle toho, zda jsou chlapci nebo dívkami. Sama během výzkumu poznala malého rváče, který tajně navštěvoval divadelní kroužek, ale styděl se za to, neboť šlo o holčičí aktivitu.

Socioložka a výzkumnice LUCIE Jarkovská říká, že na školách by proto osvědčilo genderově citlivé vzdělávání. „Je třeba překlenout pocit, že je trapné, pokud někdo překročí hranice toho, co se vzhledem k jeho rod očekává. Ať už se identifikuje jako muž nebo žena, nemělo by ho to omezovat,“ vysvětluje.

Odkdy děti vnímají rodové rozdělení na chlapce a dívky?

Když se dítě narodí, netuší o takových společenských kategoriích. Žije v rodině, nějak se k němu chovají, ale důležitá je i celá kultura, či například rodič řekne chlapci, že může nosit růžové tričko.

Zatímco je jeho primární skupinou rodina, tak si vezme růžové tričko, ale pak se mu někdo venku začne smát.

Přechod do institucí je poměrně zásadní, protože tlak není zdaleka jen ze strany dospělých, ale i dětí. Některé dítě přijde z rodiny, kde nosil chlapec růžové trička a dával si do vlasů sponky, protože byl s mámou doma. Třeba i viděl, jak si lakuje nehty. Je to pro něj obyčejné zdobení těla. No přijde do školky a začne tlak.

Kdy je ten tlak nejvýraznější?

Nejkonzervativnější jsou děti na přelomu školky a prvního stupně základní. Někdy vidíme, že úplně všechno dělí na chlapecké a dívčí a podstata toho rozdělení jim přestoupí celkový pohled na svět.

Už jsou pak chlapecké a dívčí nejen barvy, ale i svačina. Sladký rohlík je dívčí, chléb se salámem chlapecký. Zaznamenala jsem i chlapecké a dívčí zpívání, ale i běhání, podle toho, jak moc Dupete.

Ty děti jsou z toho někdy zmatené, protože například při něčem, co je baví, nebo co se jim líbí, najednou cítí, že to je nějaký problém. Je na dospělé, aby to otevřeli, odtabuizovali a udělali otevřenou debatu.

Zde přicházíme k genderově citlivému vzdělávání. Co to přesně je?

Genderově citlivé vzdělávání je o uvědomování si, že zde kategorie rodu je a aktivně s ní pracujeme. Všímáme si například naše zažité představy a stereotypy, které nám brání vnímat nadání, touhy, ale i omezení dětí.

Rod ovlivňuje pocit dětí ve společnosti a v kolektivu a když s tím pracujeme, můžeme být otevřenější, kreativnější a děti rozvíjet v svobodnějším prostředí.

Rod přitom není něco, co by se do škol muselo dodávat, už tam je. Je to, jako byste přemýšleli, zda potřebujete do škol dodat etnicitu. Obě kategorie mají ve společnosti svůj význam a ovlivňují vztahy mezi lidmi, například i to, jaké máme od jiných očekávání, jakým způsobem vnímáme jejich chování a projevy.

Zjednodušeně řečeno, cílem je bojovat proti genderovým stereotypům a krabičkám?

Určitě, ale nejde jen o základní stereotypy, když od dívek očekáváme, že budou pěkné a od chlapců, že budou moudří. Jde také o to, že tyto činnosti či vlastnosti jsou hierarchicky uspořádány. To, co se spojuje s ženami, má jakoby nižší hodnotu.

Rovněž jinak čteme projevy mužů a žen. Když se žena neusmívá, máme tendenci vnímat ji jako ustaranou nebo nepříjemnou, a to i v případě dětí. Když se neusmívá chlapec, máme tendenci si myslet, že je seriózní a zamyšlený. Úplně stejné chování interpretujeme jiným způsobem.

Je genderově necitlivé chování na školách rozšířené?

Určitě to je problém. Učím na vysoké škole na pedagogické fakultě a vedu kurz zaměřený na genderově citlivé vzdělávání. Drtivá většina mých studentek a studentů má ne jeden, ale celou řadu příběhů a zážitků, když se setkali s necitlivostí. Samozřejmě, s nepříjemnými věcmi se setkáváme, ale je tu otázka, zda je to jednotlivá záležitost nebo konstantní tlak.

Jak se dopad projevuje u dětí?

Například nízké sebevědomí dívek. No genderově citlivé vzdělávání není jen o dívkách. Jeho cílem je, aby se ve školách dařilo lépe všem včetně vyučujících.

Například agresivita, konflikty a šikana jsou velmi často spojené s rodovými očekáváním a s určitým tlakem na děti, aby se podle rodu chovali.

Řeknu příklad – v učebnicích jsou nadměrně zastoupeni muži. Jsou také častěji zobrazováni v aktivních pozicích, zatímco ženy jsou tam méně a mají pasivnější pozice. To je zpráva pro dívky, ale i pro chlapce.

Jakoby paní učitelka dávala na nástěnku pouze obrázky určitých dětí. Ty by chválila, říkala by, že to jsou ty hodnotné a jiné děti takové obecně nezobrazují, proto je nebudeme vystavovat a chválit. Toto ovlivní chování obou skupin.